Bolla a její smečka

Tak jsme se zase zůčastnili výstavy, tentokrát to byla naše první výstava, která se už dá započítat do chovnosti, protože už Bolče byl jeden rok pryč.

Na výstavu jsme zase vyrazily o den dřív, já, Markéta a samozřejmě Bolla. Tentokrát pro nás na nádraží dojel Martin. Bolča už dlouho vlakem do Brna nejela, ale brněnské nádraží zase bezpečně poznala. V podchodu se mohla uvrtět, na parkovišti neomylně mířila k místu, kde nás vždy nakládala Eva a asi očekávala, že tam zase bude i s holkama. Moc se nespletla, auto dorazilo, i kombík to byl, na řidiče nekoukala a jen Marťa otevřel kufr, okamžitě do něj skočila. Sice se nejdřív zarazila, že nevidí holky, ale ucítila Bonyšku a byla štěstím bez sebe. Bonyška na nás čekala s paničkou v Pohořelicích na domečku. To bylo radosti a to bylo vítání, holky byly zase štěstím bez sebe, chvílemi jsem měla i strach, že domeček rozboří, ale vydržel to. Jen se teda vyválely v prachu a tím jak byly oslintané....no vypadaly úžasně, výstavní psi k pohledání.

Spát jsme tentokrát jeli všichni do Brna k Martinové babičce. Babička nás očekávala, měla navařeno a perfektně nás hostila. Holky jsme ještě k večeru vzali ven vylítat. Mají tady "psí výběh"...perfektní věcička, hřiště pro psy, oplocené, čisté a pro psy prostor, prolejzačky, písek na hrabání nor, klacky na okusování, i dva tenisáky jsme tu po někom našli a holkám házeli. Fakt super nápad, psi se vylítají a přitom nikoho neohrožují a nikam nezaběhnou, nic je nezajede. Tady holky v deštíčku trošku smyly prach z domečku, ale jsou samočístící :-)¨tak jsme to neřešili.

Druhý den ráno jsme po snídani vyrazili na výstavu, jeli jsme docela pozdě, protože první měli na řadu v kruhu přijít psi a pak teprv feny. Dorazili jsme těsně před devátou, ale už nebylo ani kam umístit psům domeček. Všechny kruhy narvali pořadatelé do jediné haly a to byl teda nával. Nakonec jsme zaujali místo u vchodu a psům postavili domeček a my Bolče její nový stan. Ještě že jsme ho měly s sebou, v tom návalu bych z hlídání naší hyperaktivky měla nervy nadranc. Takhle byla zalezlá ve svém a okolí neřešila, měla klid.

Když jsme vlezly do kruhu, zjistila jsem, že ten náš hafík, co se mi vždycky zdál obří a velký je vedle ostatních jako drobeček. Přesto jsme dostaly hodnocení VÝBORNÁ, ale do boje o pořadí jsme se nedostaly s tím, že je sice hezká, pěkně a souměrně stavěná, ale moc drobounká. Že musí ještě dozrát. Nevadí, výborná mě moc potěšila, v té konkurenci jsem stejně s pořadím nepočítala a říkala si, že V by mi udělalo radost...takže udělalo.